Nerozmazlíš

V prvním roce života nelze dítě rozmazlit

Vaše mateřská intuice je pevná! Ale velmi křehká!

“Anička od vedle spí celou noc ve své postýlce a moje dítě spí se mnou a pořád se budí.” “Sousedovic Toníček se vozí klidně v kočárku a moje dítě se chce pořád nosit, v kočárku řve.”
“Zase brečí?”, “Nezvykej si ho na ruce!”, “Budeš otrokem dítěte!”
Slyšíte tyto věty? Vyvolávají strach, že? Znejisťují vás, i když v hloubi své duše cítíte, že děláte správně, když své miminko vezmete do náručí, kdykoli to potřebuje? Že ho konejšíte při každém ufňuknutí?
Strach, který tu slyšíte, je zkouškou, zda jste skutečně schopna řídit se svou vlastní intuicí, která jediná je správná.
Přináším vám na posilněnou odborná vysvětlení a potvrzení, že děláte správně, když miminko nosíte, kdykoli to potřebuje, že hodně kojíte, že spolu spíte. Stále více odborníků totiž popisuje důležitost laskavé péče mateřské péče a plnění potřeb miminka.

Laskavou péči sytíte podvědomí

Miminko v prvních měsících života neumí kalkulovat, vnímá citem, je plně závislé na vaší péči. Tím, že se ho dotýkáte, že jej nosíte, dáváte mu hluboký pocit jistoty, že je na světě správně a přijímáno. Na celý život už bude mít v sobě zakódováno, že může důvěřovat samo sobě, že se může do života uvolnit. 
Svou laskavou péči tvoříte vnitřní stav budoucího samostatného člověka. 

Miminko se chce a potřebuje nosit

Vědci říkají,
lidské mládě je nošenec.

Vaše intuice vám říká, že nošení je správné a vědci to potvrzují! Od německé bioložky Evelin Kirkilionis se dozvíte, že “Odložit dítě na podložku, aby se srovnalo tělesně a duševně samo se sebou, milióny let v životě člověka neexistovalo, protože samota znamenala vystavení predátorům napospas, jistou smrt.”
Milióny let chodí člověk v neustálém pohybu, putoval krajinou a svoje děti výhradně nosil – na svém těle –, aniž by si kladl otázku, zda dítě rozmazlí nebo ohrozí zdraví jeho páteře a celkový vývoj.

Zapomenutí nošení

Mámy do práce, dítě do jeslí

V průběhu 19. st. začíná éra technických vymožeností, materiálního blahobytu a také období zapomenutí nošení. Současně matky začínají pracovat mimo rodinu, ztrácejí kontakt s dítětem. Porody se přesouvají do porodnic. Objevil se strach z baktérií, děti se začaly po porodu oddělovat od matek.
Na konci 19.st. začali pediatři matky vyzývat, aby své děti nerozmazlovaly nošením, houpáním, konejšením, společným spaním. To mělo ohromný efekt, matky brečely spolu s odloženým miminkem v druhé místnosti, bály se jej vzít do náručí, aby jej nepoškodili. Tedy jejich chování začalo být řízeno strachem.

 

Od sběrače k úředníkovi

Rodiny se začínají izolovat, původní mnohagenerační rodiny s mnoha dětmi, žijící v pospolitosti s ostatními rodinami, zmizely.
V tomto období také člověk opouští manuální práci v zemědělství, stává se úředníkem.
Stačilo jen sto let sedavého způsobu života, bez permanentního, rytmického pohybu a my jsme zapomněli, že nošení je pro dítě přirozené, že ke svému zdravému vývoji potřebuje tělesný kontakt v pohybu s rodičem, že je to jeho životní potřeba.

 

Druhy rozmazlení

Materiální přesycenost – tíseň duše

Babička/tetička (dosaďte si podle svého) má pocit, že když dítěti přináší sladkosti, oblečení a hračky, dává mu to nejlepší a že více není potřeba
Když má dítě sice nejnovější hračky, oblečení z nejdražších butiků a chybí mu naslouchající máma, nemá to zásadní pro svůj vývoj: vztah. Nemá osobu, kterou potřebuje pro zorientování se svých emocích. Chybí skutečný zájem o dítě. Jeho citové potřeby jsou zacpány hmotnými věcmi. 
Chybí upřímná péče o dítě.

Vzorce na celý život

Stát se dobrým člověkem

Nošením a láskyplnou péčí dáváme miminku podvědomý pocit přijetí na celý život, vzorec, že je na světě správně, přijímáno a že může zdravě, samostatně působit. Základ pro to, aby se stal dobrým člověkem.

Mrkněte na mé další články …